Wu Yuxiang, žák Yanga Luchana a zakladatel vlastního stylu Wu se zapsal do historie i rozpracováním teorie Tai Chi při kterém vycházel z prací Wang Zongyue.

Teorii pohybu podle zachovaných záznamů zformuloval následovně:

"Třináct forem (shisan shi), to je třináct technik, pohybů. Technika obrany (peng), vychýlení (lü), tlačení (ji), strkání (an), lokte (zhou), odtržení (lie), strhávání (cai), naražení nadloktím eventuálně ramenem (kao). Čtyři přímé a čtyři šikmé směry, to jsou prvky osmi trigramů. Postup (jin), ústup (tui), obrat vlevo (gu), obrat vpravo (pan) a střední rovnováha, tj. setrvání na místě (ding), se řadí ke kovu, dřevu, vodě, ohni a zemi. To je pět prvků. Všem dohromady se říká třináct forem."

Bližší vysvětlení podal v "Písni o třinácti formách pohybu". Lze z ní odvodit například následující teze:

• žádný z principů nelze podceňovat
• mysl ovládá tělo prostřednictvím pasu - v klidu je pohyb, pohyb je jako klid
• kdo řídí techniky myslí, je bez pocitu námahy
• pokud je břicho uvolněné a v klidu, čchi se rozpíná
• tělo je vzpřímené, v jedné ose a jakoby shora za hlavu zavěšené
• všechny pohyby se řídí přirozeností
• ničím neomezovaná čchi prochází celým tělem.

Z hlediska zdravotního působení Tai Chi je však nejdůležitější Wuovo konstatování v poslední větě "Písně":
"Podrobné zkoumání těchto cvičení a přemýšlení o jejich užitku prodlouží život a zastaví stárnutí".

Osm technik rukou (ba men)

označovaných také jako "osm bran", lze pomocí trigramů vysvětlit v širších souvislostech. Jsou podmíněny uspořádáním čar uvnitř trigramu, které vyjadřuje specifiku každého trigramu.

• Obrana
  odpovídá trigramu nebe a jižnímu směru. Z jeho složení (3 jangové čáry) vyplývá i charakter obranných pohybů Tai Chi, které jsou aktivní, elastické, založené na využívání "energetických vln".
• Vychýlení
  odpovídá trigramu země a severnímu směru. Z 3 jinových čar vyplývá měkký, pasivní a povolný charakter pohybu.
• Tlačení
  odpovídá trigramu voda a západnímu směru. Určuje měkký a tvárný pohyb zvnějšku (horní a dolní jinové čáry), zevnitř však pohyb aktivní (střední čára jangová). Připomíná pohyb vody, která svou měkkostí a tvárností překoná vše tvrdé a pevné.
• Strkání
  odpovídá trigramu oheň a východnímu směru. Charakterizuje techniku, kdy po počátečním strčení (dolní jangová čára) trochu povolíte ruce (střední jinová čára), čímž protivník ztratí rovnováhu a při obnoveném strčení (horní jangová čára) jej shodíte na zem.

Tyto techniky se také někdy nazývají "čtyři směry", zatímco zbývající čtyři jsou označovány "čtyři úhly". Ty lze vysvětlit obdobným způsobem, přičemž technika lokte patří k trigramu jezero a jihovýchodnímu směru, odtržení k trigramu hrom a severovýchodnímu směru, strhávání k trigramu větru a jihozápadnímu směru naražení nadloktím ev. ramenem k trigramu hora a severozápadnímu směru.

Pět technik nohou resp. pět kroků (wu bu)

souvisí s teorií pěti prvků. Při grafickém znázornění je prvek země (tu) umístěn uprostřed čtverce tvořeného na západě kovem (jin), na jihu ohněm (huo), na východě dřevem (mu) a na severu vodou (shui) a odpovídá střední (vnitřní) rovnováze.