Při své první návštěvě Číny v létě 1989 jsem byl překvapen a zpočátku trochu i vyveden z míry nejen množstvím lidí, jejich zvyky a způsobem života, ale kromě jiného i dopravou. Tím, co všechno a v jakém množství se dá přepravovat na kolech a rikšách, způsobem jejich jízdy a proplétáním chodců mezi množstvím kol a ostatních dopravních prostředků. Na první pohled podivný, zmatený pohyb všech, všemi směry a bez jakýchkoliv pravidel. A to i na křižovatkách. Přizpůsobit se tomuto "řízenému chaosu" bylo (a stále ještě je) pro mnoho lidí ze Západu problém. Razantní způsob jízdy "brzda - plyn", na který je většina cizinců ze svých zemí zvyklá, by zde způsobil již po několika vteřinách zcela jistě nehodu.

Představte si, že máte na světelně řízené křižovatce zelenou. Ze směru, který už dávno má červenou, zcela plynule a bez jakéhokoliv zrychlování, zpomalování nebo zastavování zcela v klidu dojíždí dav i různí osaměle jedoucí jednotlivci na kolech (ale i motorky a auta). A tito opozdilci se proplétají mezi již jedoucími koly, auty a autobusy, které vyjely na zelenou. A všichni jedou. Cizinci se zdá neuvěřitelné, že je něco takového vůbec možné, že se všichni nesrazí. Jedou pomalu, plynule, bez zbytečných a křečovitých pohybů, bez nadávání, konfliktů, srážek. Všichni jsou v pohybu a zároveň v klidu.

Když jsem si tohle všechno po určité době aklimatizace uvědomil, došlo mi, že je to vlastně Tai Chi v praxi. A toto poznání mi hodně pomohlo nejen při cestování po Číně a při jejích dalších návštěvách, v běžném životě, ale především při vlastním cvičení.

Kdyby mi moje první návštěva Číny dala jen toto poznání, úplně by to stačilo.

Zdá se mi pozoruhodné, že způsoby jízdy a chování v dopravě zůstávají stále stejné. Za patnáct let, co do Číny jezdím, se přitom téměř vše ostatní v dopravě výrazně změnilo. Nová síť dálnic, víceproudých vozovek, světelně řízených křižovatek, nadjezdů a podjezdů. Mnohonásobně se zvýšil počet automobilů, zejména osobních.

Vidět byť i jen nepatrnou dopravní nehodu je poměrně vzácné. Myslím si, že největším překvapením pro lidi ze Západu je kromě již zmíněného "Tai Chi v praxi" i fakt, že zde nepadají žádné nadávky, sprostá slova, nikdo se nerozčiluje. I když by pro ně byla z našeho hlediska spousta důvodů. Ale jiný kraj, jiný mrav. A jak je vidět, jde to i takhle.

(Citace z knihy: TAI-ČI, cvičení z čínských parků - od Jana Turnebera)

P.S.
Čína se v poslední době velice rychle proměňuje - tempem opravdu nevídaným. Mění se vše. I lidé. Je možné, že výše uvedené řádky za delší či kratší dobu již nebudou platit. Jsem však rád, že jsem vše popsané mohl zažít - a díky tomu i mnohé pochopit.

Jan Turneber, březen 2006