Proč jsou v Číně různá cvičení zcela přirozenou aktivitou? Proč je v Číně tak samozřejmé, že lidé cvičí? Pro vlastní potěšení, pro zdraví a pohodu, bez zbytečných řečí o energiích, duchovnu, působení cvičení na konkrétní choroby a orgány.

Kdo by nám to mohl kvalifikovaně vysvětlit? Kdo by nám mohl být průvodcem čínskou tradiční medicínou, její teorií a všemožnými zajímavými souvislostmi vztahujícími se i k současnosti?

Nenapadá mne nikdo fundovanější než Žlutý císař (Chuang-ti /Huangdi). Proč zrovna on, který měl v Číně vládnout před 4700 lety? Protože je jednou z největších a i v současnosti nejuznávanějších postav čínských dějin. Je mu připisováno autorství Vnitřního kánonu (Nej-ťing /Neijing), což je základní dílo tradiční čínské medicíny, jehož textům se i nyní v Číně učí zpaměti studenti tradičního lékařství. Jde o ucelené a do detailů zacházející dílo, vysvětlující vše i po teoretické stránce. Ukazuje medicínu v širších souvislostech, zabývá se postavením člověka mezi nebem a zemí a jejich působením na něj.

Proč tedy v Číně u velkého množství lidí patří různá cvičení k běžnému způsobu života?

Už celé věky to souvisí se snahou Číňanů dožít se co nejvyššího věku. Na tento fenomén se hned v první kapitole knihy Su-wen zeptal Žlutý císař nebeského mistra Čchi Poa:

"Slyšel jsem, že za dávných časů se všichni lidé dožívali sta i více let a přece jejich pohyby neochably. Dnes lidé dosáhnou padesátky a jejich pohyby už jsou malátné. Je dnes jiný svět, nebo už lidé ztratili schopnost žít přirozeně?"
Čchi Po odpověděl: "V dávných dobách ti, kteří znali pravou Cestu, respektovali přirozené střídání jinu a jangu a dokázali s ním sladit svůj způsob života. V jídle byli střídmí, pravidelně střídali pohyb a odpočinek, za ničím se nepachtili a nevyčerpávali se přílišnou prací ani nezřízeným sexuálním životem. Dokázali tak dosáhnout harmonie těla a ducha i naplnit člověku daný věk, který čítal více než sto roků. Teprve potom odcházeli z tohoto světa.
Dnešní lidé ale takoví nejsou. Alkohol jim nahrazuje stravu, upachtěnost se stala obvyklým způsobem života. V opilosti se pohlavně vybíjí, strastmi a tužbami vyčerpávají svoji životní esenci, vášně rozptylují jejich vrozenou životní sílu. Chtějí, aby se jim okamžitě splnila všechna přání, neuznávají žádná omezení ani v činnosti ani v odpočinku. Sotva dosáhnou padesáti let věku už jsou zesláblí."

Zdá se vám, že Čchi Po popisuje naši společnost na počátku 21. století? Podobnost je až zarážející, ale je to vylíčení stavu a způsobu života v dávné čínské minulosti.

(Citace z knihy: TAI-ČI, cvičení z čínských parků - od Jana Turnebera)